Úvod

A tak to všechno začalo

Obec naše je nemladší ze všech obcí okolních. Asi před 150 roky byly v těch místech, kde je teď obec rozložena, ještě lesy. Že byl les všude tam, kde jsou nynější „Blata“(chalupy) i tam, kde jsou nezastavená blata, totiž všechny rašelinné pozemky je ještě v paměti, ale lze míti za jisto, že i v místech nynější okresní silnice, kde jsou stavení čp. 1 až 45 a patřící k nim pole, byl les. Dá se tak soudit dle ostatních okolností i z toho, že při hlubším oráním se přicházelo ještě nedávno tu a tam na sosnové kořeny.

Buquoyské panství Nové Hrady chtěla zužitkovat zdejší lesy a pozemky a aby bylo pracovních sil, byla zde založena osada, jako se podobné zakládaly i jinde na tomto panství i na panstvích sousedních. Osadníkům, kteří se zde chtěli usadit, dalo panství každé rodině asi 4jitra (1 jitro = 58 arů) pozemků do „životního“ pachtu. Pachtýři si na najatých pozemcích vystavěli dřevěné chaloupky, nepochybně ze dříví, které bylo na místě a nebo nedaleko. A.Teichl, bývalý správce panství píše ve svém roku 1899 vydaném (německém) spisu „Dějiny panství Nových Hradů“, že hrabě Jan z Buquoy dal v revíru Julienheim, poblíže dolnorakouských hranic ležící rozsáhlé rašelinné bažiny nazvané „Červené Blato“ vysušit,čímž r. 1788 bylo započato. Brzy potom, již dne 18.listopadu 1790 započalo zadávání pozemků osadníkům, kteří přicházeli nejvíc z Třeboňska, někteří z Rakous a z okolí Nových Hradů. Teichl píše, že osadníci dostali pozemky do nájmu hned na tři životy; první tři léta bezplatně, aby si mohli postavit chaloupku, k čemuž prý dostali stavební dříví a špalky na prkna z poloviční cenu, dále 1000 kusů šindele za 3 zlaté a dříví k pálení cihel 1 sáh za 24 krejcarů a 26 dní ruční práce (roboty).

Dle téhož spisu byli prvními osadníky:

Matěj Šulc, rychtář (nynější č.29), Jan Paručka (nynější zbořené č. 1), Martin Schneider (č.2 „ U Martinů“), František Suchý (snad č.3), Blažej Bína (č. 4 „ U Blažků“), Tomáš Klimenda (č. 5 ), Adam Kovář (č. 6 „U Hadamů“), Bartoloměj Bláha (č. 7), Vojtěch Stáska (č. 8 „U Čásků), František Dambier(č. 9 „U Tampírů“)…

Již roku 1791 tvořila osada „Julienheim“ místní obec, pro níž byl ustanoven rychtářem zmíněný Matěj Šulc, č. 29 a přifařena do Nových Hradů.

Jiných písemných pramenů o původu a založení obce jsem neměl, než zmíněný Teichlův spis, a také asi nic jiného než záznamy u panství, z nichž Teichl čerpal není.

O původu jména „Julienheim“, nebo úředně více využívaného Julienhain jsem zde slýchal i kdes četl, že je dal osadě hrabě Buquoy kde cti své choti Julie, dle jiné verze byla tato Julie chotí kteréhos panského úředníka. Pojmenování toto se ale mezi lidem nikdy neujalo, ale říkalo se zde „na hranicích“ a německy „Granitz“, docela místně, poněvadž osada byla vystavěna podél hranic česko-dolnorakouských. Jméno „Hranice“, německy „Granitz“ bylo užíváno všeobecně, Julienhain jen u úřadů a v písemnostech.

V Hrdlořezích, Suchdole a tamním okolí říkali zdejší osadě „Trpnouze“, odvozujíce to od zdejších nuzných poměrů; do tohoto pojmenování zahrnovali též bezprostředně sousedící obec Tannenbruck, poněvadž tato žádného českého pojmenování neměla, těsně, skoro nerozeznatelně s naší souvisela a podobný blahobyt byl tam jako zde.

Za zápisů F. Tikalského zpracoval V. Tichalský (první kronikáři a pamětníci obce)